Citát Měsíce:
  PIVNÍ HISTORIE
Pivo patří k nejstarším nápojům, které lidstvo zná. První ikonografický doklad o jeho výrobě pochází z doby 3 000 let př. n. l. a byl objeven v Mezopotámii na území starých Sumerů. Při archeologických vykopávkách ve starém Egyptě pak byl nalezen nejstarší recept na vaření piva z obilí, který lze datovat přibližně do stejného časového období. První písemnou zmínkou o vaření piva v Čechách je záznam v zakládací listině Vyšehradské kapituly z roku 1088, i když se dá předpokládat, že se pivo na našem území vařilo mnohem dříve. V Plzni se pivo začalo vařit hned po založení města v roce 1295, kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanům právo vářečné bez ohledu na jejich povolání. Toto privilegium, finančně velmi výnosné, povolovalo držiteli prodávat pivo v jeho domě a bylo dědičné, se později vztahovalo na domy a jejich pozemky. Velmi brzy se však začaly ve městech stavět společné pivovary, ve kterých byla výroba výhodnější. Nejstarší pivovar se sladovnou je v Plzni doložen v roce 1307. Vařily se v nich várky tzv. červeného piva z pšenice a bílého z ječmene. Pivo se vyrábělo "po řadě", tzn. pro každého měšťana zvlášť a uvařený nápoj se stáčel do velkých sudů "kaufů" a byl převážen do měšťanova domu. Tam se vypouštěl do velké kvašné kádě a potom přečerpával do sudů, ve kterých se nechal zrát. Při čepování piva v domech a později v hospodách se scházeli uzavřené společnosti z různých vrstev obyvatelstva, jak to dokládají mimo jiné renesanční, česky psaná "Frantova práva", vytištěná v roce 1518 v Norimberku tiskařem Janem Mantuanem Fenclem. Spis, nazvaný podle plzeňského lékaře a milovníka piva Jana Franty, byl napsán jako veselý zákoník pijáckého cechu, jehož členové si říkali Frantové. V 16. století se stala výroba piva v Čechách i předmětem vědeckého zkoumání. Nejstarším pivovarnickým spisem, psaným latinsky, je kniha "O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích" z roku 1588 od významného českého humanistického vědce Tadeáše Hájka z Hájku. Všeobecný hospodářský a kulturní úpadek, který nastal v českých zemích během třicetileté války a v údobí po ní, se projevil i ve výrobě piva. Sládci neměli potřebné vzdělání, opomíjeli nebo nedbali na tradiční technologické postupy a tak várky často upravovali pro zlepšení chuti kostmi zločinců, psími výkaly, na prášek rozemletým dřevem ze starých vykopaných rakví, třískami ze šibenice a dalšími podobnými přísadami. Skutečně vědecké poznatky zavedl do českého pivovarnictví na sklonku 18. století sládek František Ondřej Poupě (1753 - 1805), který upřesnil pro výrobu sladu a piva základní technologické postupy a jako první také používal sladovnický teploměr a pivní váhu. Na počátku 19. století se začala rozvíjet i odborná školská výuka pivovarnického oboru. Od roku 1818 přednášel pivovarnictví na pražské polytechnice prof. Steinman. Jeho pokračovatelem se stal v roce 1833 prof. Karel Napoleon Balling (1805 - 1868) svými přednáškami o kvasné chemii. Česká pivovarnická škola byla založena v Praze v roce 1869 z podnětu Antonína Bělohoubka a sládka Jana Nepomuka Schariho a v roce 1897 zahájila výuku První sladovnická škola v Praze. S rozvojem vědeckých poznatků se začala měnit i výroba piva. Jedním z podnětů se stal dvorský dekret z roku 1786, který nařizoval, aby se v pivovarech vařilo pivo na společný účet měšťanů. Tím se vytvořily předpoklady pro zavedení plynulého technologického procesu a moderních průmyslových metod do výroby piva. Od 70. let 19. století se v pivovarech začaly objevovat laboratoře v našem pojetí a postupně se stávaly jejich nezbytnou součástí. Vaření piva, založené dosud pouze na zkušenostech sládků, se stalo přísně sledovaným chemickým procesem a laboratoře kontrolovaly vstupní suroviny, sledovaly meziprodukty - slad, mladinu a mladé pivo a ověřovaly kvalitu finálního výrobku tak, jak se to děje dodnes. Zdroj: Pivovarské muzeum v Plzni 
Diskuse |
|
